face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
kt.gif

Město Klatovy

Okolí Klatov

Zábava a hry

Předci také bývali rádi veselí. Toužili po zábavě, což je ovšem přirozená, protože zábava je nutnou změnou všedního života a práce. Možností zábav bývalo co do počtu i rázu daleko méně nežli dnes. Tehdejší zábavy, kterými se upřímně bavili a sbíhalo se k nim celé město, by dnes lidi asi mnoho nepobavily. Některé se zábavy držely o výročních slavnostech a chrámových svátcích. O vánocích chodíval "kaleš" se spolužáky po domech a tropil veselé kousky. O velikonoci se zaplnili domy i městské ulice mladíky, kteří ozdobenými pruty šlehačkou, mrskačkou honili a šlehali děvčata po celý den. Zábavou o velikonoci bylo i veřejné požívání beránka, které konšelé organizovali na rynku. O letnicích se konaly slavnostní střelby. Střelecké spolky střílely z kuší na různé terče, a který střelec byl nejlepší, tomu panna podala dar neboli cenu a byl na celý rok králem. Občas městští střelci pořádali i střelecké závody za účasti pozvaných cizinců.
Mnoho diváků se sešlo na pálení ohňů o sv. Janu Křtiteli a také na počest mistra Jana Husi.
Posvícení se slavilo bujaře všelijakými zábavami, zvláště tancem.
V závěru masopustu byli zábavou průvody maškar chodících po městě i po domech a vycpaný bakchus vycpaný, který byl nakonec po učiněném soudním přelíčení jakožto zástupce rozpustilého masopustu k odsouzen utopení.
Také běžnou a velmi oblíbenou zábavou bývalo „honění ke kroužku“. To se člověk rozběhnul a jeho úkolem bylo nabrat holí zavěšený kroužek.
Občas měšťany bavilo studentské divadlo, které nejčastěji hrálo různé pasáže z bible a proto byl děj divákům blízký a známý.
 

Hostiny a jídlo

Dodnes nám zůstala po předcích vlastnost oslavovat kdejakou příležitost jídlem a pitím. Naši předci stoly plnili množstvím rozličných jídel. Při vznešených hodokvasech již tehdy kuchař sestavoval pořadí jídel, aby žaludek přežil pokud možno bez újmy. Při hodokvasech měšťanů ale bylo na stůl najednou vstaveno velké množství mís s masitými jídly a polévkami. Na každé míse byla velká vidlice, kterou si hosté brali kusy z mísy na svůj talíř. Na talíři pak pracovali nožem a prsty, malé vidličky nebyly. Když bylo dojedeno, byla přinesena druhá dávka jídla. Opět množství mís s pečeněmi. A tak to se opakovalo. Když se řeknlo „Hostina o třech stolech“, tak se to při skrovnosti vešlo do padesáti plných mís.Tak se jídalo o svatbách, křtinách a svátcích, o posvíceních i o pohřbech.
I k běžnému obědu tehdy lidé všech stavů jídali víc, než je zvykem dnes, Hospodský oběd v Praze r. 1562 představoval šest jídel. Tovaryšům pekařským v České Kamenici r. 1483 bylo určeno dávat k jídlu sedm kusů masa nebo ryb, příkrm a 2 peníze na pivo; večer 4 kusy masa nebo ryb a 1 peníz na pivo. Ani v Klatovech tomu nebylo jinak..
Za sprostné nejobyčejnější jídlo se považovaly luštěniny a zelenina. Hrách, čočka, pohanka, mrkev a jiné zeleniny, se společně nazývaly vaření. Z mouky se vyráběly šišky, nudle, placky, koláče jako dnes. Rýže byla vzácným a drahým pamlskem, který se podával jen k hodům. Zato herynk svým množstvím a lácí zastupoval dnešní brambory. Všude a v každý čas se jídal i pečený. Hovězí maso nebývalo vždycky levné. Na počátku 16. století 5 peněz libra, na konci až 10 krejcarů. Měšťané masa spotřebovali velké množství. Také zvěřina se do města dostávala na stoly. Ze zvěřiny se jedly veverky i medvěd. Zajíc byl drahá věc. R. 1510 stál 23 grošů. Z ptáků se jedli i hrdličky vrabci a všichni zpěvní ptáci. Ryby bývaly oblíbeny. Úhoře se však báli, že je nezdravým jídlem.
Masa byla buď vařena v jíše, nebo pečena na rožni, nebo stloukána a zsekána do šišek. Často se maso upravovalo na sladko. I do smaženého kuřete dávali med. Cukrem sladili málo, byl drahý, neboť se dovážel ze zámoří. Postní jídla se mastila lněným, makovým, nebo dřevěným olejem. Kořenilo se všechno hodně nad zdravou míru. Do některých krmí byly nasypány všecky druhy tehdejšího koření.
A to samozřejmě svádělo k nemírnému pití. Butzbach, Němec, který v 15. století trávil v Čechách mládí, vypravuje ve svých pamětech, že Čechové mnoho jedí, ale nepijí tolik jako Němci. V 16. století jsme již s Němci drželi krok. Bylo tu dost lákadel. České pivo se honosilo vynikající pověstí, vína domácího bývalo také hojně a na konci 16. století se začala pálit kořalka z obilí, čímž se její výroba rozmnožila. Dokud se smělo pálit jen ze zkaženého piva nebo vína, nebyla pálenka na škodu. Od konce 16. století se stala nápojem prokletým. Mnoho lidí posedla pijanská vášeň, která jim brzy poničila zdraví.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one