face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
kt.gif

Město Klatovy

Okolí Klatov

Měšťané byli pyšni na svůj stav, stejně jako stavy panský a rytířský. Časté byly pře a žaloby, když nižší stav vyššímu stavu třeba omylem nedal toho titulu, který mu příslušel. Aby nedocházelo k takovým mýlkám, vydávány se tiskem tituláře, do nichž každý městský písař nahlížel, když psal vyššímu stavu. V jednom tituláři můžeme číst, že "ježí a zlobívají se někteří tak, jako by jim otce zamordoval". Vyšší stavy panský a rytířský vyžadovaly od nižšího stavu úctu, ale sami si nižšího nevážily a spatra pohlíželi na měšťany, nazývajíc je chlapy, to jest sedláky. Ovšem i měšťan pohrdal sedlákem, který vůbec nebyl žádným stavem.
Sedlák byl člověk poddaný, z jehož roboty a ročních platů měli stavové důchod. Proto byl selský lid jen počítán, a ne vážen. Příčinou nesmyslné pohrdavosti mezi stavy nejen v Čechách bylo přesvědčení, že vyšší stav je "lepší" nižšího. Když tedy někdy v demokratickém mysli pohnutí řekl měšťan rytíři: "Já jsem tak dobrý jako ty" - nebo když rytíř řekl některému z panstva: "Já jsem tak dobrý jako ty" -, byla z toho smrtelná urážka a často ihned i krvavá bitka. Někteří páni a rytíři byli k sobě navzájem i k měšťanu přívětiví, ale byli i tací, kteří se ve městě chovali velmi pyšně. Často se však z pýchy vyššího stavu zrodila schválnost a nezbednost, kterou se proti měšťanům proviňovala zvláště šlechta nižší. Nejednou došlo k výtržnostem, že celé město bylo vzhůru, zvonilo se k šturmu, zavíraly se brány a nejeden zeman byl od měšťanů zbit, z čehož vznikaly dlouhé soudy a útraty i tresty.
Nižší stav se po vyšším opičil ve způsobu života a zvláště pak co do módy krojové a přepychu.
Vyšší stav vždycky převzal nějakou módu z ciziny a aby se pánům vyrovnali, převzali ji rytíři a tak dále, až po ty zemany, kteří žili v ústraní se sedláky na venkově; ti nosili staročeský kroj. V napodobování panstva byli nejčipernější mladší bohatí měšťané. V době lucemburské k nám přišla móda francouzská. Karel IV. sám obliboval šat prostý, ale dvořané, šlechta, měšťanstvo a zvláště ženské se módou nechávali silně ovlivnit.Tato móda zužovala všechno, co se zúžit dalo, sukně, mužské nohavice ani užší již být nemohly a k tomu se šířila bláznivá snaha parádníků, aby každá nohavice měla jinou barvu. Vznikly také kabátky po pás, kratičký to oděv mužský i ženský, spínaný mnohými knoflíky nebo šněrováním. Krejčí musel mladým parádníkům kabáty vycpávat, aby měly pěknější tvar. Kabátec se nosil celé další dvě století a navymizel ani potom, ale ztratil rukávy a stal se tak předchůdcem dnešní vesty. V 16. století nesměl slušný člověk chodit v krátkém kabátci bez pláště nebo svrchního šatu.
V 15. století dívky chodívaly prostovlasy, majíce na hlavách pentle, stuhy a perlovce. Vdané paní si ovíjely si hlavu i pod bradou. Ale francouzská móda přinesla ženám šaty, které byly šity v jediném kuse od krku až dolů a ještě se prodlužovaly vlečkou. Vznikly a dlouho se držely zvlášť u vyšších stavů ženské chomouty, to znamená čepce s dvěma cípy a rohy. Roh byl kužel, z něhož vlál šlojíř.
Francouzská móda vše prodlužovat a zužovat postihla i obuv ješitných lidí obou pohlaví. Boty byly protaženy tak, že se jim říkalo zobáky, nebo špice či nosy. Zobáky byly u nás i v cizině tak dlouhé, že musely být podkládány trepkami. Kdo tuto módu příliš neuznával, učinili jí zadost aspoň potud, že nosili obuv obdloužní a špičatou. Začátkem 16. století nastal návrat ke krojům širším, pohodlnějším. Začaly se nosit i střevíce krátké a široké. Z Německa se k nám rozšířila obuv, která byla u prstů velmi rozšířená, Němci jí říkali kraví huba. Kabáty se prodloužily. Nohavice barevně merhované (mřížované) a šachované nosili lidé lehčího rázu, "žertéři", ale i tovaryši některých řemesel rádi chodili v pestrobarevných šatech. Hlavně to byli krejčí. Na počátku 16. století došlo ve Francii k rozdělení starodávných mužských nohavic ve dvě půlky. Hořejší půle, která sahala ke kolenůmse nazývala "kalhot" z francouzského culotte. Dolejší půle se stala punčochou. Tato móda se rychle ujala nejen u nás, ale po celé Evropě a vydržela až do francouzské revoluce, kdy začali revolucionáři nosit zase dlouhé nohavice, ale ne tak plasticky k tělu přiléhavé.
Skoro v stejnou dobu jako kalhoty vznikla i ženská sukně. Původní sukně v kuse od hlavy až k patě byla rozdělena na životek (dnes živůtek) a sukni. Z Němec k nám přišly birety jako mísy, které nosily i ženy.
Od poloviny 16. století začali vyšší stavové obdivovat módu španělskou a ta se brzy zalíbila i měšťanům. Pravá španělská móda byla prkenná, ztuhlá. Kabát byl opět zkrácen a vycpán koudelí. K němu se nosil kratičký pláštík. Kalhoty se zkrátily a nadýchly do tvaru bubnů. Proto musely punčochy zakrývat skoro celou nohu. Vznikly pletené, hedvábné, harasové a další dlouhé punčochy. K této módě se nehodil meč a tak byl vynalezen rapír.
Španělská móda nebyla praktická a příjemná pro dámy.Vznikla prkenná šněrování, sukně se pokládaly na obruče velikých průměrů, "kortukál" i "partykál" (krinolína 19. století). Sukně byly v několika vrstvách a zdobeny drahým kamením a jinými věcmi (krumplovaná). Mmnohé panny a paní na sobě měly tolik sukní, že se v nich skoro nemohly otočit. Čím byla sukně spodnější, tím byla nádhernější. V jedné ruce ženy nosily šáteček (facalit), a v druhé oháňku (vějíř). U sukní se obnovila vlečka, které se říkalo: "vlak, sukně s vlakem". Od druhé poloviny 16. století začaly ženy nosit i na ulici zástěrky. I když to byly zástěry honosné, pěkně vyšité a parádní. Z cizích mód se běžně ve všech stavech ujalo okruží čili krejzl. Byl to plátěný obojek s třepením, s krajkou, nabíraný, dvojnásobný i trojný, škrobený. Začal se nosit ke konci panování Ferdinanda I., a v době krále Rudolfa narostly tyto obojky do takových rozměrů, že musely být vyztužovány dráty
Přesto se za každé módy u nás vždy držel „poctivý kroj obdloužný“, zejména u lidí vážných a starších. Byly to dlouhé svrchní mužské sukně a šuby kožichové.
Další módní vlna přinesla zjednodušení krejzlů a pak se položil na ramena.
Také vlasy a vousy měšťanů podléhaly módě. V 15. století muži nosívali dlouhé vlasy. V 16. století byly v oblibě "pačesy" do čela. I když vyšší stavové zanechali po roce 1540 pačesové módy, u měšťanů a sedláků se ještě dlouho nosila.. Děvčata v obou stoletích bývala nejraději prostovlasá, což bylo jich panenské právo. Ženy však vlasy zakrývaly porůznu. Matróny obyčejně zavitím (šátkem) kmentovým nebo jen sprostným plátěným.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one