face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
kt.gif

Město Klatovy

Okolí Klatov

V r. 1689 bylo postiženo kr. město Klatovy velikým požárem, při němž téměř celé vyhořelo. Požárem byl také zničen jesuitský chrám i kolej a seminář. Jesuité byli postaveni před těžkou úlohu, aby všechny své stavby opět znovu vystavěli.
Jak líčí jesuitský kronikář zhoubný požár
Své vypravování o r. 1689 začíná pisatel bědováním, že žádná zkáza od založení koleje nebyla smutnější než požár, založený emisary francouzského krále Ludvíka XIV. Dne 8. července r. 1689 odpoledne po jedné hodině v den, kdy se před 4 roky obraz P. Marie potil krví, vypukl oheň na severní straně klatovského náměstí v domě zvaném senatoria domus (kdysi radnice). Po chvíli chytily domy na východní straně náměstí, pak na jižní jeho straně, i radnice u Černé věže, potom klášter dominikánský s kostelem sv. Vavřince. Také farní chrám byl zachvácen požárem, fara, u ní superiorát ve staroměstské škole, "konečně ulice plameny kudykoliv rozšířenými zčervenaly, ba spíše jakousi ohnivou povodni .se rozvodnily".
Větrný vír rozmnožil zlo, také vodovod byl ohněm poškozen. Dvě brány shořely, u jedné z nich se sřítilo klenutí a zatarasilo cestu, jen třetí brána byla volná. Jako většina obyvatelů i někteří jesuité musili utéci přes hradby po žebřících. "A tak obyvatelstvo mimo město jako vyhnanec ze země vypuzený bloudíc, s prázdnýma rukama, zaslzenýma očima pohlížejíc na plameny, marně slzy prolévalo, když nemělo vody." "Naposledy na náš chrám učinil útok Vulkán, vstoupiv rozžhaveným vzduchem do oken, nejprve v popel obrátil obě věže nového a nádherného chrámu, na které občanstvo pohlíželo jako na dvojitý Pharos a které oplakávalo bílým plechem pobité pod pozlaceným vrcholkem, s třemi zvony, jejichž váha byla 28 centů a jejichž zvuk velmi milé lahodnosti zníval, pak zevně taškovou střechu s dvanácti okny, uvnitř sakristii, znamenité varhany, tři oltáře, zbaviv jako v kuchyni zdi malby na všech stranách. Potom na nové i staré koleji zpustošil vysoké střechy, když byl předtím mimo hradby strávil ovčín, stodolu, dvě chalupy nám náležející, se škodou celkem na 20.000 zlatých odhadnutou. Doba tak veliké zkázy, ve které královské město s kolejí i stálo i leželo, trvala dvě hodiny, ze všech domů města zbyla nám jen jediná chalupa stojící blízko hradeb s osmi lůžky."
Jezuité ve třech měsících znovu vystavěli střechu na chrámu, pak na koleji a konečně na gymnasiu a semináři. Významně se o to přičinili okolní šlechtici, kteří jim na stavbu přispěli stavebním materiálem i povozy. Byli to: Vojtěch Příchovský z Votína, paní Příchovská z Lužan, Jan Wideršperger ze Slavíkovic, pán z Běšin, Lamingen, Maxmilián Kolovrat a Frant. Morzin. Vyučování v gymnasiu bylo obnoveno na sv. Martina a v chrámu byly bohoslužby konány po prvé 31. prosince 1689. Další finance na další nákladné opravy jezuité získali prodejem statku Štěpánovického. Ty byly prodány 1. února r. 1694 za 21.000 zl. Františkovi Max. Ott. Černinovi z Chudenic. Prodej Štěpánovic byl pro klatovskou kolej jistě nevýhodný, ale jesuité se k němu odhodlali z nouze. Vykládá tak tehdejší rektor koleje Vaniček v podání k císaři Leopoldovi I., v němž ho žádá za schválení prodeje a dokládá, že kolej utrpěla velikou škodu ohněm i živelními pohromami, takže se pomýšlelo na to kolej v Klatovech zrušit, ale pak se odhodlali místo toho k prodeji panství Štěpánovického.
Stavební činnost jesuitů po r. 1689.
Jak už bylo řečeno, opravili jesuité po velikém požáru zhruba a narychlo chrám i kolej, aby jich bylo možno používat. Postupem času prováděli řádné opravy, při čemž často nejen opravovali, ale i přestavovali a přistavovali.
Stavba chrámu. Také zničený jesuitský chrám byl po r. 1689 přebudován. R. 1696 byly opraveny římsy chrámu a věží a teprve r. 1702 je zaznamenána zprávu, že byl chrám z největší části obnoven. R. 1703 byl zřízen krytý oblouk nad ulicí mezi chrámem a kolejí, který měl spojovat kolej s chrámem tak, aby bylo možno přejiti z koleje do chrámu suchou nohou. Dnes již oblouk nenajdeme, byl po zrušení jesuitského řádu zbourán. R. 1712 byla nad nově vybudovanou částí chrámu položena střecha. V r. 1713 byla vystavěna klenutí chrámu i sakraria a mohly být odstraněny všechny prozatímní dřevěné konstrukce. Zároveň se začalo s vnější omítkou. Chatrná střecha staré části chrámu, zřízená narychlo po požáru, byla nahrazena novou. R. 1715 se pokračovalo v omítání nové části chrámové budovy. Krypty a chory byly zaklenuly, zasklena 4 veliká a 4 menší okna, položeny veliké schody k chorům zdola až nahoru. R. 1716 byla položena dlažba. Nebylo zapomenuto ani na vhodnou úpravu svatostánku. Střecha nad kaplemi nové přikryta. V r. 1717 byly vymalovány a vydlážděny kaple sv. Ignácia a sv. Frant. Xaverského. O svátku sv. Ignácia bylo slaveno první vstoupení do chrámu zcela nově opraveného. Trvalo tedy 28 let, nežli byla oprava chrámu dokončena.

Vlastní kolej. Provizorně opravená kolej nedostačovala, poněvadž tu bylo umístěno také gymnasium, a tak za rektora P. K. Pfefferkorna 8. července r. 1701 byly položeny základy k novému křídlu kolejní budovy. V roce 1703 byla již nová část budovy hotova a v roce 1704 se tam jesuité přestěhovali. Dále není o koleji nic známo, až r. 1723 je zaznamenáno, že různé nehody neodradioly podnikavou správu kolejní od pokračování ve stavbě koleje. Její část, která směřuje ke hradbám, byla přizpůsobena druhé části a taškami přikryta. Z toho se tedy dovídáme, že křídlo budovy přistavěné za rektora P. K. Pfefferkorna je ta část kolejní budovy, která se připojuje v pravém úhlu na západním konci hlavní budovy a pokračuje směrem jižním do míst, kde stávaly městské hradby. Nad touto částí budovy podle téže zprávy vyčnívala nová věž, krytá lesknoucím se plechem, na ní byly umístěny hodiny. Věž s hodinami dnes již nad tímto křídlem koleje nenajdeme, patrně byla při pozdějších opravách koleje odstraněna.
Po provedení nejnutnějších oprav na kolejní budově bylo gymnasium opět nastěhováno do místností v spodním, resp. zadním traktu budovy a v hořejším, resp. předním traktu mu byla vyhrazena uzavřená místnost, t. j. oddělená od ostatních. Byly to místnosti, kde již dříve bývalo gymnasium (proto také užito slova "reddidimus"), novotou však bylo, že byl otevřen do nich přímý vchod z ulice. Místnosti, zdá se, mnoho nevyhovovaly a proto, když byla v r. 1717 dokončena nákladná oprava chrámu, bylo přikročeno k výstavbě nové gymnasijní budovy, a to hned na západní straně za chrámem. R. 1717 byly vystavěny všechny zdi a klenutí v přízemí. V následujících letech stavba pokračovala a r. 1720 byla dokončena. Žactvo se však do nové gymnasijní budovy přestěhovalo teprve 10. listopadu 1721, poněvadž se jesuité báli je tam stěhovat r. 1720 ze zdravotních důvodů a čekali až stavba dokonale vyschne. V této nové budově gymnasijní za jesuitským chrámem zůstalo gymnasium až do zrušení jesuitského řádu a živořilo tu až do r. 1778, kdy bylo přeneseno do Písku.
Seminář. Seminární budova č. 4 v ul. Klášterní byla znovuzřízena již v roce 1691, proto se tam seminář - který se tísnil po požáru v koleji - opět přestěhoval.
R. 1692 začali jesuité stavět nový seminář, a to v místech, kde před 38 lety za rektora P. Moreta byly vystavěny základní zdi nové koleje, které byly opuštěny, když stavba koleje byla přeložena k Černé věži. R. l692 byly vyhnány zdi do výše sousední kolejní střechy a roku 1693 byl seminář přikryt střechou. Z pozdějších zpráv jest zapsána, a to v roce 1703, jediná, jež se týká stavby semináře, že bylo vystavěno druhé křídlo semináře v podobě kaple.
Provedením tohoto stavebního programu dosáhli jesuité svého konečného cíle. Byl obnoven chrám, měl seminář, mělo gymnasium své zvláštní, vyhovující budovy, také kolej byla rozšířena tak, že plně dostačovala.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one