face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
kt.gif

Město Klatovy

Okolí Klatov

• Ves Běhařov je v pramenech poprvé doložena v roce 1352, kdy tu stála tvrz vladyků z Běhařova. Ves byla rozdělena na tři zemanské statky, které roku 1379 drželi Bušek, Lvík a Sezema.
• V 80. letech 14. století se v pramenech uvádí Jindřich z Běhařova, který v roce 1382 získal od krále Václava IV. Jako odúmrť také jeden ze dvou statků v Pňovanech na Stříbrsku a byl posledním známým členem tohoto rodu.
• Další držitelé Běhařova se připomínají až v 16. století. Roku 1510 jej vlastnil Jindřich z Malovic a roku 1527 Johanka z Hognestu. Ta v roce 1533 vdávala dceru Markétu ze Žihobce za Bernarda Barchance z Baršov a prodala Běhařov svému zeti. Již v roce 1543 prodal Bernard tvrz, dvůr a ves Běhařov s částí sousedních Miletic a pustou tvrzí Budislavičkami Janu Sádlovi z Kladrubec. Od roku 1546 téměř až do konce 16. století seděli na Běhařově Fremutové ze Stropčic, za nichž se v roce 1590 připomíná běhařovská tvrz jako velmi sešlá. Od vladyků ze Stropčic získali statek Měsíčkové z Výškova, kteří jej v roce 1631 postoupili Lidmile Kateřině Gerštorfové, od níž ho koupil roku 1651 Karel Heřman Koc z Dobrše a připojil Běhařov ke svému panství Bystřice nad Úhlavou, s nímž prodělával Běhařov další majetnické osudy.
• V roce 1739 získal Běhařov rytířský rod Hubatiů z Kotnova, který vybudoval v polovině 18. století v Běhařově na místě někdejší tvrze obdélníkový jednopatrový zámek.
• Jan Hubatius z Kotnova prodal roku 1834 Běhařov Eduardovy hraběti Stadionovi - Tannhausenovi, který ho po roce postoupil Františkovy hraběti Stadionovi – Tannhausenovi. Od něho statek roku 1838 koupil Václav Veit a ten ho roku 1844 prodal Karlovi AntonínoviBedřichovi knížeti Hohenzollernovi. K roku 1839 měla ves Běhařov celkem 67 čísel a 516 obyvatel. Vrchnost hospodařila na čtyřech dvorech (Běhařov, Loučim, Smržovice a Modlín) a dvou ovčínech v Běhařově a Loučimě. Obchod a řemesla byla zastoupena jedním sládkem, dvěma vinopalníky, bednářem, pěti řezníky a šenkýři, sklenářem, zednickým mistrem, čtyřmi brusiči, pohodným, čtyřmi vařiči drasla (salajkáři), cihlářem a tesařským mistrem, třemi mlynáři, dvěma kováři, třemi krejčími, dvěma ševci a dvěma koláři. Dále tu byl pivovar na 5 sudů, vinopalna, draslárna, mlýn “Silbermühle“ a pila.
• V roce 1837 byl do Běhařova přenesen i hospodářský úřad a místní dlažovský soud, který byl záhy přenesen do Miletic a v Běhařově pak zůstal jen místní soud pro tento statek. Když roku 1844 koupili statek Hohenzollerové, vedl správu statku správce s justiciárem a třemi písaři. Po tomto roce byla správa statku přenesena na nově utvořený důchodní úřad v Mileticích a v Běhařově zůstal do roku 1855 lesní úřad, kdy přešla správa lesů a později i hospodářství na příslušné úřady v Bystřici nad Úhlavou.
• V první pozemkové reformě byl běhařovský dvůr zcela rozparcelován a zpustlý zámeček byl roku 1922 prodán malíři A. Kalvodovi, který ho se značným nákladem zachránil „od zkázy a zapomenutí“. Na sloupu stojí bronzová socha Josefa Drahoňovského (1877-1938), na kašně Pasačka Františka Úprky, v okolí Štursova Mesalina, barokní busta Lomikarova a další plastiky. Z pověsti o založení a vzniku Běhařovského zámku Prastará pověst o vzniku zámku Běhařov vypráví, že byl založen ku konci 9. stol. českým rytířem jménem Lev z Moravy. První původní zámek nebyl jak ten dnešní, ten první byl postaven docela malý ze dřeva jako lovecký zámeček, poněvadž rytíř Lev byl náruživý lovec zvěře. Když pak rytířLev asi kolem r.1017 zemřel, byl pochován na blízkém kopečku poblíž tohoto loveckého zámečku (asi v těch místech, kde je dnešní kostel). Jeho poddaní a sloužící mu nad hrobem postavili malou dřevěnou kapličku a na náhrobek zhotovený z kamene byl vytesán kohout, což znamenalo, že byl náruživým lovcem. Po jeho smrti byl zámeček kratší dobu obydlen jeho sloužícími už odedávna byl opuštěn. Jako první skutečný majitel opuštěného lovčího zámečku se dle dochovaných písemných zpráv uvádí pan Jindřich z Běhařova a v r.1378. V té době je již lovčí zámeček přestavován na tvrz (dřevěnou). V r.1379 žil na zámku Běhařov Zeman Ludvík. Na této tvrzi bylo sídlo vladyků a na místě kde stávala kdysi tvrz byl postaven dnešní zámek. Na zámku se vystřídaly četné rody, ale žádný z nich toto zboží dlouho neudržel. Tím končí řada vladzků běhařovských. Pak následovala řada dalších majitelů. V roce 1751 jej získala paní Dorota Hubaciusová z Kotnova. Od roku 1834 koupil zámek hrabě Edvard ze Stadionu. V roce 1889 dostal zámek do nájmu František Strouhal z Opálky a po jeho smrti zde hospodařila jeho žena až do roku 1906. Poté se do zámku nastěhovalo asi 11 rodin chudých bezdomovců, kteří neměli kde bydlet. V roce 1922 koupil zámek od pozemkového fondu malíř Kalvoda za 10000 Kč. Kalvoda zámek opravil za pomoci státních subvencí a měl jej až dor. 1934 kdy Kalvoda zemřel. Jeho žena pak zámek prodala Okresní nemocenské pojišťovně v Plzni za 360000 Kčs. Od roku 1923 zde zřídil ak. malíř Kalvoda malířskou školu z níž jsou známi malíři Andrle, Života a jiní. Zároveň založil v obci divadelní kroužek Šmilovský a spolu s místními občany bylo sehráno mnoho představení. V obci se ještě nalézá opona, kterou maloval sám ak. Malíř Kalvoda spolu s Andrlem. Na oponě je pohled na krajinu od Běhařova směrem na Klatovy spolu s kostelíkem Sv. Martina na hůrce u Klatov. Za války zde byla postavena léčebna a poté se sem nastěhovali němci (Hitlerjugend). Později převzal léčebnu Ústav národního zdraví v Klatovech. V roce 1986 koupila zámek Mototechna Plzeň a zřídila zde rekreaci a školu v přírodě. V léčebně byla zřízena psychiatrická léčebna a záchytná stanice. Víte kde stála středověká ves Budislavičky?
• Možná někdy projedete Běhařovskem a pravděpodobně si ani neuvědomujete, jaké zajímavosti a záhady tato malá, zdánlivě obyčejná pošumavská ves nedaleko Klatov ukrývá. Pokusíme se je pro Vás znovu objevit a oprášit, aby i na vás dýchaly zapomenuté časy našich předků. "V dávných dobách, na konci 9.století, kdy se v místech dnešní vsi rozkládaly jen hluboké a neprostupné dubové lesy plné divoké zvěře, zavítal do těchto končin ritíř Lev z Moravy se svou družinou, rytíř byl náruživým lovcem, a tak se stalo, že se mu zdejší kraj zalíbil a usadil se zde na trvalo. Vybudoval si sídlo - dřevěnou tvrz - zněhož vyrážel na lovecké výpravy. Později vyhledávali ochranu tvrze i další lidé, začali mýtit dobový les, obdělávat okolní půdu a v sousedství panského sídla vznikla ves. Protože všude běhala a řvala divoká zvěř, složili kolonisté název nové obce ze slov běh a řev, tedy Běhařev, ze kterého se vyvinul pozdější název Běhařov." Tolik tedy pověst. Písemnostmi doložená historie vsi začíná až rokem 1352, kdy je zde připomínána tvrz vladyckého rodu pánů z Běhařova. Na sklonku 16. stol. panství s raně renesančním zámečkem vyženil Bernard Bechanc z Baršov, který ho po desetileté držbě prodal Janu Sádlovi z Kladrubec. Statek se tehdy skládal ze zámečku, dvora, vsi, dílu sousedních Miletic a z pusté vsi Budislaviček, oníž se nám podařilo objevit něco zajímavého.
• Dnes již zcela zapomenutá ves Budislavičky se rozkládala na jednom z nynějších polí bývalého panského dvora, na kterém se již po dlouhá staletí zemědělsky hospodaří. Nechráněná ves byla pravděpodobně vypálena, někdy v husitských válkách nebo v nepokojných časech po nich. Vyvraždění a vypálení malých vsí zdivočelými hordami rozprášených a vykořeněných vojáků bez velitelů a panů bohužel nebývalo ve středověku ničím zvláštním. Stopy zaniklé vsi však ani staletí nezakryla. Vždy, když místní orající hospodář obracel půdu na tomto poli, jen více zvýraznil obrysy bývalých stavení. Při bližším ohledání zjistil, že se jedná o žárem vypálené půdorysy osmi zhruba čtvercových stavení, které i přes propast mnoha staletí připomínají život bývalých Budislavičanů i jejich tragický osud a děsivý shon. Půda vydávala při orbě i různá jiná svědectví o životě bývalých osadníků. Občas kus hliněné nádoby nebo staré podkovy a koncem 60. let 20. století i pravý poklad. Při hluboké orbě obnažila radlice pluhu velmi starou hliněnou nádobu až po okraj naplněnou stříbrnými mincemi, kterých nálezce napočítal úctyhodných 1146 ks. Na mincích byl většinou vyražen obrázek panovníka, který drží žezlo. Nálezce byl poctivý a stříbrný poklad nahlásil tehdejším pracovníkům klatovského muzea, kteří provedli první ohledání a a nakonec nález poslali na ohodnocení do Prahy, kde bylo určeno stáří mincí na 800 let (12. stol.) a jejich hodnota (jen orientačně) byla vyčíslena na tehdejších 60 000 korun. Psal se neklidný rok 1968 a podle slov nálezce se na pole po proniknutí zvěsti o pokladu vrhlo mnoho "zlatokopů", kteří jej překopávali v očekávání dalších objevů a snadného obohacení. Pole Budislaviců všaj další stříbrný poklad nevydalo. Jen poctivému hospodáři se při dalších jarních pracích podařilo objevit nedaleko předcházejícího nálezu mincí ještě archeologicky významné zbytky hliněné pece a dvě hlubší jámy se zbytky zvířecích kostí, mezi nimiž nechyběla ani čelist medvěda (!), který snad kdysi ves ohrožoval a byl zabit. Druhá jáma sloužila patrně jako sýpka, neboť se v ní nacházely zbytky zčernalého zrní.
• Dnešní milovníci záhad naleznou další zajímavosti Běhařovska a jeho podzemí. Nedaleko vsi se zvedá skalnaté návrší Kaletinky, pod kterým se pravděpodobně nachází neznámé podzemní prostory. Můžete si to ověřit i vy, pokud na určitém místě poklepete na skálu a ona vám odpoví dutě. V blízkosti tohoto místa uvidíte starý lom, ve kterém stál kdysi dřevěný letohrádek. Také přímo pod Běhařovským zámkem se nachází chodba neznámého účelu, ale bohužel se neví, odkud a kam ústí. Posle ústně předávaných pověstí mohla propojovat zámek v Běhařově se zámkem v Týnci. Podle jiných pramenů byla jen budována pro možnost útěku při přepadení. Podzemí v okolí obce bylo využíváno i ke zcela prozaickým účelům. Po těžbě železné rudy zbyly na Běhařovsku až200 metrů dlouhé chodby. Tězba v nich byla zastavena z ekonomických důvodů až v 50. letech. Také nad nedalekým Úborskem se nacházejí jámy a díry ve skále po těžbě železné rudy.
• Tajný projekt fašistů. Běhařovský zámek dostal současnou podobu při přestavbě v letech 1923-1927, kdy byl jeho majitelem akademický malíř a grafik Alois Kalvoda. Kalvoda patřil mezi žáky prof. J. Mařáka na Pražské akademii a výrazné vyznavače impresionismu. Zdejší zámek mu posloužil jako jeho letní malířská škola, která se specializovala na krajinky a prošlo jí i několik malířů z klatovska. V té době byla před vchod zámku umístěna bronzová socha Josefa Drahoňovského Píseň našich hor A a na kašnu socha Pasačka Františka Úprky. Když Kalvoda v roce 1934 zemřel, byla v zámku zřízena dětská léčebna, kterou během 2. svět. války vystřídala nejprve organizace Hitlerova mládež (Hitlerjungend) a později byl objekt Němci zcela uzavřen. Zámek byl ve dne i v noci hlídán českými četníky, kteří měli rozkaz sáhnout po zbrani, kdyby se snad zachtělo nějakému zvědavci nakukovat přes zahradní zeď, či snad nahlédnout za dlouho do noci rozsvícená okna, krytá těžkými závěsy. I přes snahu Němců utajit svoji činnost se přece jen místní lidé dozvěděli, co se děje ve starých místnostech zámku. Stalo se to díky tomu, že někteří občané měli přístup do zahrady zámku, kam např. zaváželi Němcům potraviny. Všimli si, že v zámku není jen malá Německá posádka, ale i pečlivě hlídaná skupina mladých německých žen. Všechny měli všechny měly společné výrazné árijské rysy, jak byly definovány tehdejší zločinnou oficiální Německou rasovou teorií – blonďaté vlasy, modré oči, světlou pleť a pokud možno výrazné ženské znaky. Podle svědectví pamětníka byly ženy po čase odváženy pryč a nové zas přiváženy. Jejich počet se však všdy pohyboval kolem padesáti. Běhařovský zámek tak sloužil jako továrna na dokonalé Němce. vybraní důstojníci s árijskými rysy z jednotek SS sem byli posíláni na krátký odpočinek z bojiště, a aby dali životnovým, ještě dokonalejším Němcům Třetí říše, kteří budou nadřazeni všem ostatním národům v Evropě a později ve světě. Přesně v duchu bible nacistů, Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj), ve které se píše mimo jiné i toto: "Každé křížení dvou bytostí, které nejsou na stejné výši, produkuje potomstvo, stojící uprostřed výše obou rodičů. To tedy znamená: mládě bude stát výš než rasově nižší polovina rodičovského páru, avšak ne tak vysoko jako jeho vyšší polovina. Proto v boji s touto vyšší rasou později podlehne. Takové páření však odporuje vůli přírody k vyššímu šlechtění vůbec. Jeho předpokladem není spojování vyšších a méněcenných, nýbrž naprosté vítězství těch prvních. Silnější má vládnout, a nikoliv se mísit se slabším, aby tím obětoval vlastní velikost..." Běhařovský zámek schovaný v Čechách realizátorům šíleného rasového projektu, který měl být možná utajený i před německou veřejností, velmi vyhovoval. Klidné a příjemné prostředí bylo ideální k otěhotnění. Ženy byly po splnění svého "bojového vlasteneckého" úkolu poslány do Německa. Ke konci války se Němci i se svým projektem vytratili, zámek krátce po osvobození obsadila Americká armáda a po vítězství komunismu sloužil jako dělnická přípravka na vysoké školy. Později v něm byl dlouhou dobu léčebný ústav klatovské nemocnice. Dnes je v soukromém vlastnictví a je využíván jen příležitostně. Koho z náhodných návštěvníků zámku by dnes napadlo spojovat ho s tajným projektem fašistů?
běhařov.jpg
běhařov1.jpg
běhařo.jpg

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one